„Malý/velký zázrak a příběh o naději: Jak dvě miminka překonala obtíže s přisátím a nakonec se po několika týdnech poprvé přisála

„Některé případy jsou těžší než jiné, ale tyhle dva byly moje doposud nejtěžší případy. Dvě miminka, která se odmítala přisát, a maminky, které byly na pokraji sil. Co jsem s nimi zažila a jak jsme společně překonaly nemožné? To se dozvíte v tomto článku.“

„Dva příběhy, dva bojovníci. Jáchymek a Sebastiánek měli stejný problém, který by jiného možná odradil. Ale jejich maminky a já jsme se nevzdaly. Jak jsme překonaly komplikace s přisáváním a co všechno jsme musely udělat, abychom dosáhly úspěchu? “

Každá konzultace, každá dvojice maminky a miminka je jedinečná. Obvykle řeším problémy s kojením, jako je přisátí novorozenečka, bolestivé přisátí, podpora při kojení nebo podpora tvorby mateřského mléka. Jindy je ale situace od prvního telefonátu či zprávy viditelně těžší.

To byl i případ dvou mých letošních klientek a jejich miminek. Jejich společným problémem bylo nepřisávající se miminko, které si kvůli těžkému začátku života zvyklo na krmení z prstu a cévky místo přisávání k prsu.

Případ první: Jáchymek

První byl Jáchymek. Jeho maminka mě oslovila, když mu bylo 6 týdnů. Maminka je velmi vědomá žena a velmi se snažila s pomocí jiné laktační poradkyně a duly Jáchymka přisát a rozkojit na prsu. Když už ale cítila, že se to nikam neposunuje, obrátila se na mě.

„Ráda bych se domluvila na konzultaci ohledně přisávání. Máme chlapečka, končí teď pomalu šestinedělí, první tři dny života byl na JIP, vlastně je celý čas krmen po prstu kanylou (zkoušíme krmit kalíškem, ale to mi ještě vůbec nejde). Minulý víkend se podařilo, že se poprvé párkrát nakojil, ale od pondělí se ani skoro nepřisaje. Konzultovala jsem už s laktační poradkyní, ale budu ráda za váš pohled.“

Jak jsem uvedla i na této stránce, zázraky neumím, ale někdy to tak v případě přisávání miminek vypadá, když přijde miminko a během pár minut nebo desítek minut se mu s mojí dopomocí podaří poprvé přisát. Schopnost přisát se totiž mají všechna (zdravá) miminka a sací reflex také. Nutno ale dodat, že čím blíže porodu, tedy čím je miminko mladší, tím jsou šance vyšší.

Miminko se totiž s každým dalším a dalším s přisátím a sáním učí, trénuje a zdokonaluje. Pokud ho ale učíme na láhvi, kloboučku nebo v tomto případě i prstu s cévkou, trénuje na tomto a nikoliv na prsu.

Dokrmování cévkou přes malíček je nejlepší možný způsob dokrmu, pokud není možné miminko kojit, to ano. Ale jako takový by měl sloužit na nezbytně dlouhou, nebo spíš krátkou, dobu a pak je potřeba miminko rychle vrátit tam, kam patří – tedy k prsu. Jinak se stane to, co tady. Miminko si zvykne, že mléko teče z malíčku a cévky a prso je pro něj nezajímavé, možná i obtěžující, promiňte mi ten výraz, ale zkrátka prso nechce.

To byl i případ Jáchymka. Jakmile jsme se ho pokusily přiložit, v poloze, která drtivé většině miminek vyhovuje a krásně se v ní přisají – v savčí poloze – nedokázal to a ani o to nejevil zájem a začal plakat. Vyzkoušela jsem i další polohy, běžnou vsedě, vleže na boku, ale bez úspěchu.

Hlavní gró mojí práce je pozorovat a vyhodnocovat chování miminka (ale i maminky) a podle toho pak na míru postupovat. Sledovala jsem tedy, co u toho kojení/krmení dělá a zaměřila se na pusinku a jazýček. Jáchymek neuměl vůbec sát, jazykem prst vyštouchával ven, pokud byl jen na kraji a nedokázal ani nejevil snahu se na něj vůbec přisát. Začal sát, až když měl prs hodně vzadu. To je místo, kam za normálních okolností směřuje bradavka – vzadu v puse, kde je předěl tvrdého a měkkého patra.

Hurá, měly jsme oblast, na které je potřeba pracovat a maminka, která naštěstí bydlela kousek, odcházela domů s tím, že budou cvičit pusinku, posilovat svaly jazyka, ukázal jsem jí, jak na to.

Situace se zlepšovala den za dnem, někdy to bylo úspěšnější, jindy byli oba víc vyčerpaní. Přišli proto znovu, a znovu jsme udělali velký kus práce. Bylo potřeba ještě poslední návštěvy, vyladili jsme polohu a také konečně našli způsob, jak prst vyměnit během kojení za prso tak, aby to bylo úspěšné.

Tři návštěvy, mnoho hodin společné práce a mnoho hodin trénování a nácviku doma. Po třech konzultacích a týdnu intenzivního tréninku doma se Jáchymek konečně přisál. Práce zahrnovala úpravu polohy při kojení, posilování sacího reflexu a správnou techniku přechodu z prstu na prso.

Jsem nesmírně vděčná, že to maminka nevzdala, že mohla sobě, svému synovi i ostatním maminkám ukázat, že když člověk něco chce a jde si za tím, dá tomu ve svém životě prioritu, tak se to podaří.

A to je to, co chci předávat svým klientkám i ženám, které mě sledují a o kojení se zajímají.

Jáchymkova maminka napsala: „Skvělý pozorovací talent spojený s klidem a podporou. A zároveň strukturovanost, jasný postup a srozumitelné kroky, co aktivně dělat. A taky jak mít trpělivost se sebou i miminkem – někdy je lepší den a můžeme trénovat víc, někdy třeba i jeden z nás nemá kapacitu, pak je dobré o kousek slevit a netlačit a počkat zas, až budeme v kondici oba – za hodinu, za den – pak zase pokračovat. Byli jsme s miminkem v situaci, kdy se už nešlo jen dál spoléhat na to, že vše vyřeší skin to skin kontakt a mazlení. Došlo mi, že už je třeba zacílenější postup a vlastně trénink, kdy jsme přeučovali z krmení přes prst a cévku (na které si navykl při pobytu na JIP po porodu) na přisávání na bradavku, se kterou syn vůbec nevěděl, co dělat – přisával se na malíček a nic jiného ho nezajímalo. Spolupráci jsme začali v sedmi týdnech jeho věku, ze třetí schůzky jsem si odnášela kojené miminko (a je plně kojený dosud – nyní je mu přes 5 měsíců).“

Případ druhý: Sebastiánek

A teď pojďme dál, k případu ještě o mnoho složitějšímu. Proč složitějšímu? Podobný začátek, jen miminko bylo o další 3 týdny starší. 10 týdenní miminko, které se nikdy za svůj život nepřisálo. Krmeno bylo na střídačku z láhve a také z cévky přes malíček. A druhá zásadní komplikace byla, že byli z Moravy a já bydlím v Praze.

Ty jo, 10 týdnů?! Hrklo ve mně, když jsem zvedla telefonát. Co teď, pojedou takovou dálku. Nemůžu slíbit, že se to za jednu návštěvu povede. Ale můžu slíbit, že pro to udělám naprosté maximum a také že mám dost zkušeností, aby se to podařit mohlo.

Tak jsme se domluvili a přijeli. Nejprve jsem z maminky „dolovala“, proč to trvalo tak dlouho a 10 týdnů to neřešili. Prý řešili s jinou laktační poradkyní, která jim ale řekla, že jim neumí pomoct, ať to prostě zkoušejí. Tak zkoušeli. Ale samozřejmě takhle to nefunguje a proto se to, logicky, nepovedlo.

Situace byla o to horší, že miminko odmítalo kojení a zlobilo se už jen když ho maminka chtěla vzít do náruče a přiložit k prsu. No pěkně těžký oříšek.

Po úvodním povídání jsme se do toho pustili. Sebastiánek se nepřisál ani v jedné z vyzkoušených poloh. Jakmile neměl v puse prst, plakal. Prso si vůbec nechtěl vzít, nehledal, nezavíral vůbec pusinku, jakmile se k prsu přiblížil. Začala velmi podobná práce jako v předchozím případě s tím rozdílem, že jeli až z Moravy a opravdu jsem si moc přála, aby se aspoň jednou přisál. Jakmile se totiž přisaje jednou, tak miminko ale i maminka získají pocit, ŽE TO JDE. A to je to klíčové. Jde to, ať to bude stát cokoliv, tak my to dokážeme.

A podařilo se. Po 3 hodinách práce, trpělivosti, zkoušení, testování, pozorování a vyhodnocování se Sebastiánek přisál, sice jen maličko, ale na obě strany. Ještě je potřeba hodně tréninku a doma bez mých dalších dvou rukou a očí to jde složitěji, ale tento případ a jejich odhodlání opět ukazuje.

MOŽNÉ JE ÚPLNĚ VŠE, PRO CO SE ROZHODNETE A DÁTE TOMU SVOJI PRIORITU.

Co na to maminka? „Ahoj všem, taky se musím podělit o velmi pozitivní zkušenost s Miladou. Před několika dny jsme řešili už 10 týdenní miminko, které se nechtělo přisát. Zvyklo si na prst. A i když šance na přisátí v tomto veku klesají, a měli jsme obavy zda se to podaří, na konci konzultace jsem mela pocit, že se stal zázrak!!! Miminko se opravdu přisálo, a dokonce i jemně sálo a polykalo! Nyní musíme bez pomoci jejích šikovných ručiček hoodně trénovat, aby si miminko zvyklo na jinou techniku a vjemy, ale věřím, že casem si zvykne.

Opravdu paní Miladu všem vřele doporučuji, a pokud něco opravdu chcete, nikdy se nevzdávejte „

Potěšilo mě, když mi maminka řekla, že si mě vybrala, protože jestli někdo jim dokáže pomoct, tak věří, že jsem to já, že umím zázraky a mám doslova nadpřirozené schopnosti.

Mám dlouholeté zkušenosti a přes 20 let praxe v oboru etologie, umím tedy velmi dobře pozorovat a vyhodnocovat chování miminka a podle toho postupovat. Umím také zůstat v klidu a trpělivosti a energeticky se napojit na miminko. To vše pomáhá zdárnému průběhu.

Držím palce všem maminkám a jejich miminkům, kteří bojují s přisátím, a vězte, že je dobré na to nebýt sama. Zkoušením sama doma se miminko nejspíš nepřisaje. Pojďte si říct o pomoc, půjde to mnohem rychleji a snáze.

Chcete se objdnat na konzultaci? Neváhejte mě kontaktovat. Společně to zvládneme!