Kojit s přirozeností, lehkostí a láskou

Milé ženy, předně bych Vám chtěla popřát vše nejlepší v novém roce 2019 a ráda bych s Vámi sdílela své PF, které jsem letos nafotila v mé milované Indii.

Je tématicky kojící. Nenajdeme tam však lidské miminko, ale maminku a mládě hulmana posvátného, opice, díky které jsem se poprvé dostala do terénu coby zooložka a započala svůj výzkum právě chování mláďat.

Tenkrát jsem ještě netušila, jak moc toto vše bude souviset s mým pozdějším mateřstvím a péčí tentokrát o mláďata moje vlastní…

Jak již jsem Vám prozradila v úvodním článku, jsem vzděláním a původním zaměřením zooložka. V době, kdy jsem studovala fyziologii nebo chování zvířat a člověka jsem ještě zdaleka netušila, jak tyto znalosti využiji ve svém vlastním mateřství a později také v laktačním poradenství. Vždy, když o tom přemýšlím, říkám si, že mám vlastně lepší průpravu, než zdravotníci, kteří se často zaměřují na patologie a řešení situací, kdy něco nefunguje dobře a hlavně medicínskou stránku věci. Pro mě je v poradenství klíčové sledovat chování miminka, jeho signály a reakce.

Kojení a péče o miminko jako součást celku

Zaměřuji se na to, jak by to mělo fungovat správně, přirozeně, jak to příroda zamýšlela, a spolu s klientkou se podívat, kde jsme se od tohoto ideálu odchýlili, a co by bylo tedy nejlepší udělat pro znovunastolení stavu, kdy vše funguje tak, jak má.

Kojení není izolované, ale je provázané s průběhem těhotenství a hlavně porodu, se situací v nejbližších okamžicích po porodu (jak se dozvíte v mém e-booku) a péčí o maminku a děťátko, s rozpoložením maminky i zážitky děťátka např. z porodu, separace od maminky, dokrmování apod.

Obdivuhodné schopnosti matek

No ale zpátky k těm opicím, o kterých jsem vlastně dnes začala. Když jsem v Indii studovala chování opičích mláďat, všimla jsem si velmi brzy, že jedna opice v tlupě má jen jedno prso. Bylo mi ji v tu chvíli líto a myslela jsem na to, jak je to hrozné, že nemůže odchovat mláďata. O pár týdnů později jsem ji viděla s miminkem v náručí a byla mu vzornou matkou. Musím říct, že tenkrát mě to velmi překvapilo.

Stejně tak mě překvapilo, když jsem se, tenkrát ještě těhotná s prvním miminkem, dozvěděla od kamarádky, že znovu začala plně kojit ze dne na den své dítě, tehdy již na příkrmech, které onemocnělo a nemohlo (nechtělo) jíst. „To se ti tak rychle udělalo mlíko? No to je skvělé!„, ptala jsem se.

Nevycházela jsem z úžasu, když jsem četla knihu Lidské mládě: Co nevíte o nemluvňatech od popularizátora biologie Desmonda Morrise (mimochodem velmi doporučuji) a dozvídala se o úžasných schopnostech novorozenců a jejich matek, napři v tom, jak rychle a bezpečně jsou schopni jeden druhého poznat po hlase nebo podle tváře. Kdybychom tyto schopnosti podporovali a neoddělovali matku a dítě po porodu, nikdy nemohlo v porodnicích dojít k záměně miminek, jen tak na okraj.

Dnes už vím, že tělo matky je dokonalé a dokáže reagovat na potřeby miminka až neskutečně rychle a přesně, pokud mu dáme tu možnost. Proto je možné, že opičí matka odkojí s jedním prsem, proto je možné kojit dvojčata i vícerčata, nebo tandem (starší a mladší dítko), proto je možné ze dne na den zvýšit laktaci, když je třeba a nebo „vybavit“ mléko protilátkami v případě nemoci maminky nebo dítěte.

Do nového roku bych tak všem maminkám ráda popřála, aby byly schopné uvidět tyto své až zázračné schopnosti v mateřství, kojení a péči miminko. Aby nebyly odkázané na rady lékařů a sester a pokud se jim něco nedaří, tak aby s důvěrou v sebe a v děťátko se snažily situaci vyřešit, obrátit se na někoho, kdo je podpoří, ale hlavně věděly, že ony jsou ty, kdo mají schopnost kojit anebo rozpoznat, co jejich miminko trápí, a nevzdávaly se.

Přeji Vám, abyste mohly kojit s přirozeností, lehkostí a láskou jako každá savčí maminka (a teď jen doufám, že někoho neurazí, když nás srovnávám s ostatními savci :-)).