Ráda bych s Vámi sdílela příběhy ze své praxe, stejně tak jako ráda zveřejním Vaše příběhy, pokud mi je pošlete, protože věřím, že Vás mohou inspirovat v tom, nenechat kojení svého miminka náhodě, ani personálu v porodnici, ale vzít zodpovědnost do svých rukou. Nedávno mě navštívila klientka se svými miminkem. Dvoutýdenní chlapeček, narozený císařským řezem, co se neuměl přisávat. Maminka, ač má dle mého názoru bezvadná prsa, nafasovala kloboučky. Chvilku to s nimi šlo, pak už ani to ne, nakonec skončili na UM. Tak běžný scénář z našich luhů a hájů, co myslíte. Mohla tato maminka kojit? Nemohla? Holt jí nebylo dáno? Anebo je to jinak? Tato maminka mě oslovila, přijela a nehodlala se smířit s tím, že kojit nebude. A dobře udělala. Chlapeček potřeboval jen nastavit do správné polohy a trochu trpělivosti a povzbuzení. Za pár minut se přisál a pil a pil, poprvé ve svém životě, přímo z prsu. A stačilo tak málo. Ale ono to vlastně není málo. Ono je to vlastně obrovsky hodně. Je to úplně to nejdůležitější – rozhodnout se, že své děťátko kojit chci, věřit, že to společně dokážeme a najít si někoho, kdo mě v tom podpoří. Držím palce všem takovým ženám na jejich cestě ke kojení svého děťátka. |
Pak Vás ráda podpořím, jak bude v mých silách. |
Zaregistrujte se a obdržíte je pravidelně přímo na Váš e-mail